Jezera jsou v Skandinávské oblasti tak početná i rozlehlá jako nikde jinde v Evropě. Toto bohatství je vesměs pozůstatkem čtvrtohorního zalednění, avšak ledovce se podílely na vzniku jezer různým způsobem. U největších jezer se předpokládá složitý vývoj pánví, na němž se podílely i exogenní procesy. Pánve velkých jezer vznikly v tektonických sníženinách, ale byly ještě modelovány hloubící a někde i akumulační činností ledovce.
Sem patří především velká ruská jezera, jež leží na rozhraní Fennoskandie a Východoevropské roviny.
Poloha – největší sladkovodní jezero v Evropě, 5 m n.m
Rozloha – 18 135 km2
Max. hloubka – 230 m
Původ – v tektonické depresi přemodelované pleistocenním zaledněním
Ostatní – Má 660 ostrovů, hlavní přítoky Svir, Volchov, vytéká Něva. Součást Volžsko-baltské vodní cesty.
Poloha – na SZ evr. Části Rus. federace, 33 m n.m
Rozloha – 9 950 km2
Max. hloubka – 127 m
Původ – v tektonické depresi přemodelované pleistocenním zaledněním
Ostatní – Má mnoho ostrovů, vytéká řeka Svir. Průplavy spojeno s mořem Baltským a mořem Bílým a s Volhou.
Tektonicky založené pánve mají i jezera:
poloha – v jižním Švédsku, 88 m n.m,
rozloha – 1 912 km2
max.hloubka – 128 m
původ- tektonicko-ledovcový
ostatní: Götským průplavem spojeno s jezerem Vänern a Baltským mořem
Poloha – největší jezero ve Švédsku, 44 m n.m
Rozloha – 5 585 km2
Max.hloubka – 92 m
Původ – tektonicko-ledovcový
Ostatní: hlavní přítok řeka Klar, vytéká Göta
Saimma – soustava jezer
Poloha – soustava jezer ve Finsku ve Finské jezerní plošině, 76 m n.m
Rozloha – 4 377 km2
Max.hloubka – 82 m
Původ – ledovcový
Ostatní: Průplavem spojena s Finským zálivem. Odvodňována do Ladožského jezera řekou Vuoksi.
Päijänne – jezero
Poloha – jezero v jižním Finsku, 78 m n.m
Rozloha – 1 054 km2
Max.hloubka – 93 m
Původ – ledovcový
Ostatní: Vytéká řeka Kymi.
Také jezera Imandra, Umbozero a Lovozero, jež na Kolském poloostrově oddělují Chibinské hory od ostatních masivů, jsou tektonického původu.
Ve Finské jezerní plošině a v ruské Karélii připadá až jedna čtvrtina rozlohy území na vodní plochy jezer. Finská a karelská jezera jsou vesměs mělká ( 5-20 m), jen zřídka přesahují hloubku 50 m. Protáhlý půdorys jezerních pánví směrem SZ-JV se vysvětluje tím, že je to v této části Fennoskandie směr hlavních puklin prostupujících horniny skalního podkladu a součaně i směr pohybu ledovce.
Další velká skupina ledovcových jezer je ve v.podhůří Skand. K ní patří:
MjØsa - jezero
Poloha – největší jezero v Norsku na JV, 122 m n.m
Rozloha – 368 km2
Ostatní: Odvodňováno do Skagerraku.
Siljan – jezero
Poloha – jezero ve středním Švédsku , 161m n.m
Rozloha – 290 km2
Ostatní: Odtok do řeky Dalälven. Na severu spojeno průlivem s jezerem Orsa.
Storsjön - jezero
Poloha – jezero v západním Švédsku , 298 n.m
Rozloha – 456 km2
Avšak největší počet jezer ledovcového původu je ve vlastních Skandách. Jsou to nesčetná, ale drobná jezera karová a údolní v pramenných oblastech řek.
Glaciálního původu je i nejhlubší jezero Evropy:
Poloha – SZ úpatí masivu Breheimen , 53 m n.m
Rozloha– 51 km2
Ostatní- nejhlubší jezero Evropy